Klub českých turistů
Synthesia Pardubice

...Předpověď počasí slibovala oblačnou a odpoledne až polojasnou oblohu bez deště, a tak nebylo čeho se bát.

Pár turistů jsme pobrali cestou a přes Chrudim, Slatiňany, Nasavrky, Trhovku, Hlinsko, Krounu, Poličku a Bystré jsme busem ujížděli na Svojanov. Dorazili jsme asi v 8:50, hrad otvíral v 9 hodin a na půl desátou byla zamluvena prohlídka. Půl hodina stačila sotva na zakoupení vstupenek a už nás čekala průvodkyně v dobovém hábitu. Po zajímavém výkladu a prohlídce historických interiérů nás ještě čekal výstup na věž s výhledem do údolí Křetínky a na stejnojmennou ves pod hradem a prohlídka hradní zahrady. Někteří již vyrazili na trasu, někteří jsme se ještě popovezli do sousední vsi Hlásnice. Odtud již šli pěšky prakticky všichni. Samozřejmě jsme se na trase roztrhali, ale i tak nás v další vsi Nyklovice některé čekala útulná venkovská kavárnička s čajíkem a se zákuskem. Velmi milé překvapení. Poté následovalo mírné táhlé stoupání na rozhlednu Horní les v nadmořské výšce 772 m. Jedná se o moderní telekomunikační věž a vstup je proto zdarma. Výhledy na centrální část Českomoravské vrchoviny překrásné… A už jsme scházeli z kopce k přehradě Vír, kde jsme si trasu oproti propozicím trochu uzpůsobili, abychom neminuli další cíl naší cesty, Vírskou přehradu. Nachází se v nádherném hlubokém skalnatém údolí a procházka po hrázi stála nepochybně zato. Dříve zde musela voda hodně vířit Podél dalších skal využívaných právě horolezci jsme došli až do Hospody v továrně, tj. hospody v opravdické bývalé továrně upravené a uzpůsobené nyní pro potřeby cestovního ruchu. Zde jsme se po výletě občerstvili a už spěchali na čekající autobus s trochu netrpělivým panem šoférem. V 18:00 jsme zde byli všichni !!!

Při zpáteční cestě jsme si ještě výlet zhodnotili, popovídali si, někteří zdřímli… Krátce před osmou jsme byli opět v Pardubicích u zimního stadionu. V pohodě a poklidu jsme se rozloučili. Jaké bylo naše překvapení, když po příchodu domů v zapnutém televizním vysílání prvního programu ČT Maroš Kramár s Vladimírem Kořenem v pravidelném sobotním večerním pořadu Zázraky přírody lezli na komín „naší“ fabriky právě ve Víru… Inu, řečeno slovy klasika: „Svět je malý a o náhody tu není nouze “ Výlet se vydařil (i houby rostly ).

.... jestli by se nechtěli zůčastnit.Jedna turistka váhala kvůli větru a další se rozmýšlela podle práce,jak bude unavená.Nakonec se mi v pátek jeden přihlásil,tak bylo jasné,že se výlet bude moci uskutečnit.Počasí mělo být proměnlivé,tak proto se asi nikomu moc nechtělo.Ráno to ty dvě turistky vzdali,tak jsem ještě doufal,že ještě třeba někdo přijde na nádraží bez přihlášení.

Po příjezdu na nádraží nikdo další nepřišel,tak jsme vyrazili ve třech.Vyjeli jsme načas a po přestupu v Zábřehu jsme vyjeli s 10min. zpožděním.V Hanušovicích jsme měli 10min.na přestup,tak jsem se bál abychom ten další přípoj stihli.Nakonec i ten vlak z Hanušovic měl 10min.zpoždění,tak jsme to v pohodě stihli a v 10,45h jsme zdárně přijeli do Starého Města pod Sněžníkem s 10min.zpožděním.

Marián navrhl ,že kousek nad městem jsou dva bunkry,tak,že bychom se k nim mohli podívat,abychom nešli po silnici. Domluvili jsme se a za asi 40min.jsme přišli k pěchotnímu srubu Borek. Hned vedle byl srub Ozdravovna.Oba byly nepřístupné,tak jsme si je prohlédli aspoň z venku.Byl od nich krásný výhled na Staré město a i na rozhlednu,ke které jsme míříli.Po krátké zastávce jsme pokračovali k té rozhledně.Čím blíže jsme se přibližovali,tím strmnější byl výstup.Líba musela několikrát odpočívat,aby nabrala síly.Šli jsme převážně loukami a lesem. Bylo celkem bezvětří a občas vysvitlo sluníčko.Přestože byla cesta dlouhá jen 5km,tak to bylo docela úmorné.K rozhledně jsme přišli ve 13h a váhali jsme jestli máme jít nahoru,protože na okolních kopcích se válela mlha a byla docela zima. Nakonec jsme se chlapy rozhodli,že půjdeme nahoru.Líba na nás chvíli čekala a pak šla pomalu k chatě Paprsek,kde jsme se měli občerstvit. Na rozhledně totiž byla jen studená kuchyně,a protože zde byla akce se vstupem pro hendikepované a mohli sem auta,tak zde bylo docela plno a nebylo si kde sednout.

Vylezli jsme nahoru a kochali se krásou okolních kopců.Byly částečně v mlze,ale i tak to stálo za to.

Je to nádherné místo a určitě stojí za shlédnutí.

Po prohlídce jsme pokračovali 1,5km k chatě Paprsek na pozdější oběd.Měli jsme už docela hlad.Přišli jsme tam ve 14,15h a k našemu zděšení zde plno plno a museli jsme si vystát frontu. Byla zde totiž částečná samoobsluha.Jídlo se objednávalo u pultu a potom nám ho donesli.Přestože bylo už 14,15h,tak měli docela velký výběr.Po obědě jsme se dohodli,že bychom mohli stihnout dřívější vlak v 17,30h.Tak jsme v 15h vyšli směr Ostružná.Čekalo nás 6,5km.Cesta vedla většinou lesem a byla místy dost rozbahněná.Po příchodu do Ostružné jsme se s Líbou stavili v restauraci Jeřabina na pivko,zatímco Marián šel ještě hledat kešku.Nakonec jsme se všichni v 17,15h zdárně sešli na nádraží v Ostružné,počkali na vlak a po přestupu v Zábřehu jsme v 19,35h zdárně dorazili zpět do Pardubic.

Byl to nádherný výlet,ani jsme nezmokli.Jen byla škoda,že se nás zůčastnilo tak málo.Možná příčina byla,že TK Slovan pořádal autobusový zájezd,tak dala většina přednost Slovanu.

Určitě výlet někdy zopakuji.

Po příjezdu jsme se rozlučili a odešli do svých domovů.

Zpracoval M.Macoun

... Po břehu Labe jsme došli až na náměstí v Týnci nad Labem. Ještě před vstupem do města jsme napravo zahlédli gotickou tvrz ze 14. století. To už přestalo pršet a vysvitlo sluníčko. Protože restaurace Racek na náměstí otevírala až v 10:30, prohlédli jsme si nejdříve náměstí, kostel Stětí sv. Jana Křtitele a vyhlídku Týnecký Belveder. Odkud se nám otevřel krásný pohled na okolní krajinu.

Když nastal ten správný čas k návštěvě restaurace Racek, vyrazili jsme přes náměstí na polévku. Po jídle v příjemném prostředí jsme pokračovali dále. Přešli jsme most přes Labe a vydali se rovně do kopce po neznačené trase směrem k Bernardovu. Na kopci za Bernardovem vzniklo nové odpočinkové místo s vyhlídkou do kraje. Byla dobrá viditelnost a bylo vidět i Jezuitskou kolej v Kutné Hoře.

Po překročení silnice I/2 jsme stoupali starou úvozovou cestou, která nás vedla přes kopec k Hornické čtvrti. Cestou jsme míjeli budovu bývalé základní školy, postavenou podle návrhu pardubického architekta Karla Řepy. Cestou k nádraží jsme se ještě zastavili na dalším vyhlídkovém místě – Chvaletické vyhlídce. Odtud byl nádherný výhled do Východolabské tabule.

Protože jsme měli ještě dost času před odjezdem našeho vlaku, ve Chvaleticích jsme se ještě zastavili na výbornou zmrzlinu.

sepsala a výlet vedla Radka Frgalová