Klub českých turistů
Synthesia Pardubice

.... jestli by se nechtěli zůčastnit.Jedna turistka váhala kvůli větru a další se rozmýšlela podle práce,jak bude unavená.Nakonec se mi v pátek jeden přihlásil,tak bylo jasné,že se výlet bude moci uskutečnit.Počasí mělo být proměnlivé,tak proto se asi nikomu moc nechtělo.Ráno to ty dvě turistky vzdali,tak jsem ještě doufal,že ještě třeba někdo přijde na nádraží bez přihlášení.

Po příjezdu na nádraží nikdo další nepřišel,tak jsme vyrazili ve třech.Vyjeli jsme načas a po přestupu v Zábřehu jsme vyjeli s 10min. zpožděním.V Hanušovicích jsme měli 10min.na přestup,tak jsem se bál abychom ten další přípoj stihli.Nakonec i ten vlak z Hanušovic měl 10min.zpoždění,tak jsme to v pohodě stihli a v 10,45h jsme zdárně přijeli do Starého Města pod Sněžníkem s 10min.zpožděním.

Marián navrhl ,že kousek nad městem jsou dva bunkry,tak,že bychom se k nim mohli podívat,abychom nešli po silnici. Domluvili jsme se a za asi 40min.jsme přišli k pěchotnímu srubu Borek. Hned vedle byl srub Ozdravovna.Oba byly nepřístupné,tak jsme si je prohlédli aspoň z venku.Byl od nich krásný výhled na Staré město a i na rozhlednu,ke které jsme míříli.Po krátké zastávce jsme pokračovali k té rozhledně.Čím blíže jsme se přibližovali,tím strmnější byl výstup.Líba musela několikrát odpočívat,aby nabrala síly.Šli jsme převážně loukami a lesem. Bylo celkem bezvětří a občas vysvitlo sluníčko.Přestože byla cesta dlouhá jen 5km,tak to bylo docela úmorné.K rozhledně jsme přišli ve 13h a váhali jsme jestli máme jít nahoru,protože na okolních kopcích se válela mlha a byla docela zima. Nakonec jsme se chlapy rozhodli,že půjdeme nahoru.Líba na nás chvíli čekala a pak šla pomalu k chatě Paprsek,kde jsme se měli občerstvit. Na rozhledně totiž byla jen studená kuchyně,a protože zde byla akce se vstupem pro hendikepované a mohli sem auta,tak zde bylo docela plno a nebylo si kde sednout.

Vylezli jsme nahoru a kochali se krásou okolních kopců.Byly částečně v mlze,ale i tak to stálo za to.

Je to nádherné místo a určitě stojí za shlédnutí.

Po prohlídce jsme pokračovali 1,5km k chatě Paprsek na pozdější oběd.Měli jsme už docela hlad.Přišli jsme tam ve 14,15h a k našemu zděšení zde plno plno a museli jsme si vystát frontu. Byla zde totiž částečná samoobsluha.Jídlo se objednávalo u pultu a potom nám ho donesli.Přestože bylo už 14,15h,tak měli docela velký výběr.Po obědě jsme se dohodli,že bychom mohli stihnout dřívější vlak v 17,30h.Tak jsme v 15h vyšli směr Ostružná.Čekalo nás 6,5km.Cesta vedla většinou lesem a byla místy dost rozbahněná.Po příchodu do Ostružné jsme se s Líbou stavili v restauraci Jeřabina na pivko,zatímco Marián šel ještě hledat kešku.Nakonec jsme se všichni v 17,15h zdárně sešli na nádraží v Ostružné,počkali na vlak a po přestupu v Zábřehu jsme v 19,35h zdárně dorazili zpět do Pardubic.

Byl to nádherný výlet,ani jsme nezmokli.Jen byla škoda,že se nás zůčastnilo tak málo.Možná příčina byla,že TK Slovan pořádal autobusový zájezd,tak dala většina přednost Slovanu.

Určitě výlet někdy zopakuji.

Po příjezdu jsme se rozlučili a odešli do svých domovů.

Zpracoval M.Macoun

... Po břehu Labe jsme došli až na náměstí v Týnci nad Labem. Ještě před vstupem do města jsme napravo zahlédli gotickou tvrz ze 14. století. To už přestalo pršet a vysvitlo sluníčko. Protože restaurace Racek na náměstí otevírala až v 10:30, prohlédli jsme si nejdříve náměstí, kostel Stětí sv. Jana Křtitele a vyhlídku Týnecký Belveder. Odkud se nám otevřel krásný pohled na okolní krajinu.

Když nastal ten správný čas k návštěvě restaurace Racek, vyrazili jsme přes náměstí na polévku. Po jídle v příjemném prostředí jsme pokračovali dále. Přešli jsme most přes Labe a vydali se rovně do kopce po neznačené trase směrem k Bernardovu. Na kopci za Bernardovem vzniklo nové odpočinkové místo s vyhlídkou do kraje. Byla dobrá viditelnost a bylo vidět i Jezuitskou kolej v Kutné Hoře.

Po překročení silnice I/2 jsme stoupali starou úvozovou cestou, která nás vedla přes kopec k Hornické čtvrti. Cestou jsme míjeli budovu bývalé základní školy, postavenou podle návrhu pardubického architekta Karla Řepy. Cestou k nádraží jsme se ještě zastavili na dalším vyhlídkovém místě – Chvaletické vyhlídce. Odtud byl nádherný výhled do Východolabské tabule.

Protože jsme měli ještě dost času před odjezdem našeho vlaku, ve Chvaleticích jsme se ještě zastavili na výbornou zmrzlinu.

sepsala a výlet vedla Radka Frgalová

... kteří žili v ČSR od roku 1949. Za kostelem sv. Markéty jsme odbočili a podél chladného Těchonínského potoka stoupali po zelené k samooblužnému kiosku. Tady jsme dost dlouho poseděli, mohli jsme si natočit pivko, uvařit kávu, čaj i sušenky byly. Platba hotově nebo přes QR kód. Doplnili jsme pitnou vodu a pokračovali Uhlířským dolem k dělostřelecké tvrzi Bouda. Sedm šlo na 90 minutovou prohlídku, čtyři spěchali na vlak v 15.30, ostatní poseděli u Boudy a pomalým tempem pokračovali po zelené. My čtyři jsme měli štěstí, že nás v dalším pěchotním srubu Libuše pozvali na prohlídku zdarma a pak do dalšího jsme mohli nakouknout a dozvědět se zajímavosti. Cestou jsme se zastavili v Lichkovském dvoře, kde rožnili dvě kýty a kde byl velký výběr sýrů, tvarohy atd., tak jsme něco nakoupily. Cestou jsme pootevřenými vrátky vešli do Kouzelné zahrady v anglickém stylu s japonskými prvky s rybníčkem a strašidelnou jeskyní a sochami zhotovených 3D tiskem. Zajímavá je tím, že ji vybudoval jeden člověk na skládce. A v restauraci U nádraží jsme se sešli u dobrého jídla a pití. Odjeli jsme v 17.30 v pohodě. Dvacet turistů si den v krásné přírodě a za krásného počasí moc užilo.

sepsala vedoucí akce Pecháčková Marta

které odradily turisty našeho klubu od hojnější účasti.

V sobotu ráno před sedmou hodinou jsme sešli na nádraží pouze dva účastníci. V hale jsme zanechali početnou skupinu turistů, kteří vyrazili na konkurenční výlet se Slovanem Pardubice. Celá trasa do výchozího místa na Špindlerově boudě i zpět domů z Pomezních bud je pokryta tarifem IREDO a tak nám přišla vhod celodenní síťová jízdenka, pro nás seniory za 100,- Kč. Vlak v 7:07 ve směru do Liberce nás dovezl do Jaroměře včas. To bylo důležité, protože zde jsme měli jen 5 minut na přestup na autobus, který jel až na Špindlerovu boudu. Přestup jsme bez problému stihli i díky tomu, že autobusová stanoviště jsou v Jaroměři bezprostředně vedle vlakového nádraží. Jednalo se o cyklobus. Trochu jsem spoléhal na to, že z důvodu nakládky kol nabere autobus jisté zpoždění, ale pravděpodobně nejistá předpověď počasí cyklisty odradila a tak autobus přijel poloprázdný a na čas. Doprava pokračovala standartně až do Vrchlabí, kde přistoupila i velká skupina královehradeckých cykloturistů a autobus se zcela zaplnil.

Na Špindlerovu boudu jsme dojeli asi v 10:35. Bylo poměrně chladno, zamračeno a foukal vítr. Bez otálení jsme se vydali směrem na Sněžku. V první části trasy nás čekalo 400 m převýšení na asi devíti kilometrech. Oblačnost byla dosti vysoko a tak nám nebránila v rozhledech na polskou stranu Krkonoš a pro mě překvapivě hustou zástavbu blízkého polského podhůří. Krátce jsme se zastavili na Poledních kamenech (Słoneczniku) a pak také na vyhlídkách na Velký a Malý Stav s turistickou chatou Samotnia. Malebný pohled na jezero a turistickou chatu na posledně zmíněné zastávce byla pro mě vrcholem celého výletu. Jak jsme se blížili k Obřímu sedlu(1370m n.m.), proud turistů z Polska hodně zesílil. Ať již přicházejí z Karpacze pěšky nebo si vypomohou lanovkou na vrchol Kopa (1350m n.m.), chodí opravdu ve velkých počtech bez ohledu na vcelku nevlídné počasí. Prostranství u Slezského domu bylo plné turistů a odtud se vinuly dva lidské zástupy – jeden nahoru na Sněžku po prudší Kavinově cestě a druhý dolů po Cestě česko-polského přátelství. Sněžka je přece jen kopec a člověk se při výstupu z Obřího sedla zadýchá. Bohužel po poledni již nebyla oblačnost dosti vysoko a jak jsme stoupali na vrchol nořili jsme se do mraku. Ten nás okradl o výhled do Obřího dolu na Studniční horu a Luční boudu prostě celou českou stranu Krkonoš. Na vrchol jsme dorazili krátce po 13-té hodině, našli si místo k sezení v závětří kaple sv. Vavřince a snědli svačinu. Jak jsem již uvedl, kochání výhledy se nekonalo a tak jsme alespoň nakoukli do České poštovny a vydali se dál směrem na Pomezní boudy. Sestupová cesta je také vcelku pohodlná. Jak jsme vyklesali ke Svorové hoře, dostali jsme se opět pod mraky a dokonce vysvitlo sluníčko. Znovu jsme pozorovali polské podhůří, nyní z trochu jiného úhlu. Pak nás již cestu zavedla do kleče. Tento úsek nám zpestřilo setkání s nadšenci, kteří pořádají expedice svých dálkově řízených modelů aut na různé hory. Tentokrát doprovázeli svoje auta při výjezdu z Pomezních bud na Sněžku. Některé jejich akce si můžete prohlédnout na YouTube: RC expedice - RC Nadšenci - YouTube . Postupně jsme došli k turistické chatě Jelenka, kde jsme venku chvíli poseděli a pak pokračovali přes Soví sedlo do cíle naší tůry, do Horní Malé Úpy (1045 m n.m.). V místním pivovaru Trautenberk, který letos slaví 10 let existence, jsme se po 16,5 km dlouhém výletu občerstvili polotmavým ležákem a v klidu vyčkali do odjezdu autobusu do Svobody nad Úpou. Tam jsme přesedli na vlak a s přestupem v Hradci Králové jsme v 19:30 dojeli do Pardubic.

Sepsal a výlet vedl Jiří Bažant

protože přišli ještě další dva turisté bez přihlášení,tak nás bylo šest. Vyjeli jsem včas a čekala nás příjemná cesta.Cesta rychle ubíhala,tak jsme za 1,5h dorazili do České Třebové a vydali se na trasu. Od nádraží jsme šli nejprve po silnici a poté turistickou cestou k rozhledně na Kozlově kopci. Vystoupali jsme na rozhlednu,odkud byly krásné výhledy.Byla dobrá viditelnost.Helena měla nepříjemnou zkušenost,protože při odskočení do lesa málem šlápla na zmiji.Šlo o starou zmiji asi 1,5m dlouhou. Naštěstí vše dobře dopadlo,tak jsme mohli pokračovat k turistické chatě s restaurací,kde jsem se chtěli občerstvit.Bylo ale teprve 10,30h a otevírali až v 11h,tak jsme se rozhodovali,zda nezajdeme nejprve na prohlídku chaloupky M.Švabinského a potom se sem nevrátíme,nebo,zda počkáme. Nakonec jsme počkali a dali si dobrý oběd a pití.Po obědě jsme pokračovali k chaloupce Maxe Švabinského.kde nás čekala prohlídka s průvodcem. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého o životě M.Švabinského a jeho rodiny. Po prohlídce jsme šli od chaloupky dále po zelené k pravěké osadě Křivolík. Před osadou se s námi tři rozloučili,protože spěchali na dřívější vlak,tak jsme pokračovali dál jen tři. Prohlédli jsem si osadu,kde kromě středověkých stavení je i spousta zvěře a dobře se tam o vše starají.

Jelikož to vypadalo na déšť,tak jsme se rozhodli,že nepůjdeme až do Dlouhé Třebové,ale trasu zkrátíme a půjdem zpět do České Třebové,odkud jsme vycházeli. Cestou jsme se stavili u nádherné poutní kaple Panny Marie Pomocné v Horách, která byla vybudována při založení lázní v Horách. Je zde i průvodce.My jsme si ji prohlédli bez průvodce.Pod kaplí je pramen s léčivou vodou,tak jsme se všichni napili a pokračovali dále.Stavili jsem se ještě na pivu v restauraci v Horách.Byla předělána z původních lázní,kde se léčila i Božena Němcová.Na budově je i pamětní deska. Po krátkém odpočinku jsme šli dále,docela se zatáhlo,tak jsme měli strach,abychom nezmokli.Kousek před nádražím se rozpršelo,ale naštěstí jsme to neměli na nádraží daleko,tak nám to moc nevadilo.

Došli jsem do budovy nádražsí a počkali 30 minut na vlak. Přijel včas ,a tak jsme odjeli o 2h dříve.

Cestou nás provázel velký liják a pršelo celou cestu.Šťastně jsme dojeli do Pardubic,kde mezitím už přestalo pršet,takže nám to krásně vyšlo.Nakonec jsme ušli 10km.

Výlet se vydařil ,všichni byli spokojeni,rozešli se do svých domovů a těšili se na další výlet.

Zpracoval Martin Macoun